Magistrála
Severojižní magistrála necitlivě protíná centrum Prahy, kam denně přivede okolo 90 000 aut. O tom, že její výstavba v 70. letech byla vážnou urbanistickou chybou, už léta pochybuje málokdo. Dopravní zklidnění a oživení severojižní magistrály a na ni navazujících ulic by přineslo zcela zásadní zlepšení života obyvatel Prahy. Do ulic by byl umožněn návrat podnikání a ekonomické prosperity, obyvatelé ulice 5. Května, Legerovy, Rumunské, Anglické a dalších by okamžitě pocítili zlepšení životního prostředí a reálný zájem města o kvalitu jejich života. Přilehlé čtvrti by se zatraktivnily nejen pro rezidenty, ale i pro turisty.
Naštěstí byla opuštěna idea podzemních tunelů, jejichž výsledkem by bylo pouze nalákání dalších aut do přilehlých čtvrtí a zalití dalších miliard do betonu. Vznikla shoda městských částí a odborníků na povrchovém zklidnění. Auto*Mat se zasadil o sjednocení zainteresovaných městských částí. Jako člen pracovní skupiny k humanizaci magistrály podniká kroky k zahájení postupné přeměny magistrály v městský bulvár v souvislosti se zprovozněním tunelu Blanka. Nedojde-li k větším úpravám v tento moment, tedy do několika let, ztratí Praha jedinečnou příležitost prostředí okolo magistrály vrátit lidem.
Tunely pod Muzeem? Ne, díky
„Pro vyřešení dopravní situace v Praze by bylo potřeba vybudovat nejméně 40 km tunelů,“ znělo v roce 2008 oficiální prohlášení představitelů Prahy za primátora Pavla Béma (ODS). Pražský magistrát napadlo zahloubit pod zem i magistrálu v oblasti Národního muzea. “Máš problém s auty? Vykopej tunel,” znělo tehdy Prahou.
Auto*Mat k nákladnému řešení, které by navíc zvýšilo dopravní zátěž v centru, vypracoval oponentní studie, které pojmenovaly jeho značné nedostatky a srovnaly je s možnostmi povrchového řešení. Podle studií řešení spočívá v promyšlené dopravní koncepci, která umožní rovnoměrný rozvoj všech druhů dopravy. Budování dalších tunelů pro auta není řešením dopravní situace, ale cestou, jak zruinovat veřejné rozpočty a odsoudit řadu městských ulic do role dálničních přivaděčů.
Vlastní studie jsme prezentovali magistrátním politikům, podali jsme připomínky k územnímu plánu a dále situaci ohledně plánovaného zklidnění sledovali na odborné i politické úrovni.
- Zklidnění severojižní magistrály u Národního muzea
- Zklidnění severojižní magistrály — Praha nepotřebuje více tunelů, ale méně aut
Náměstkem Březinou schovaná městská studie z roku 2010
Na zadání primátora Pavla Béma vznikla v letech 2010-2011 kvalitní úvodní studie Útvaru rozvoje města a Technické správy komunikací – Ústavu dopravního inženýrství s názvem “Humanizace severojižní magistrály”. Ta prokázala, že magistrála není tranzitní komunikací (přes ¾ aut končí v centru) a tunely u Muzea by neřešily dopravní problém města, byly by špatným řešením.
Nový náměstek primátora pro dopravu Karel Březina (ČSSD) studii tajil, ale Auto*Matu se k ní presto podařilo dostat. Provedli jsme její analýzu a jako první ji půl roku po jejím uklizení do magistrátního šuplíku prezentovali dotčeným městským částem, médiím a veřejnosti.
Studie hodnotí stávající situaci a navrhuje zklidnění magistrály v úseku most Barikádníků – křižovatka s Jižní spojkou v době po otevření tunelu Blanka. Navrhuje snížení kapacity magistrály na cca 70 000 automobilů denně (asi ¾ stávajícího stavu) a zmiňuje také variantu většího zklidnění (na 50 000 automobilů denně).
- Studie na webu ÚRM
- Studie HUMANIZACE SEVEROJIŽNÍ MAGISTRÁLY – Souhrnná informace o studii (1,4MB)
- Vybrané fotografie ze studie pro média (.zip, 3,5MB)
- Handout s vybranými grafy a závěry ze studie (4MB)
Auto*Mat vyzval tehdejšího náměstka pro dopravu Březinu k ustavení komise ke zklidnění magistrály. Březina odpověděl, že přípravy zklidňování probíhají v rámci pracovní skupiny BESIP a pěší komise. Bohužel opomněl dodat, že pěší skupina je pouze virtuální pojem bez obsahu či pravomocí a pracovní skupina BEzpečnosti SIlničního Provozu (BESIP), jejíchž jednání se nyní účastní i Auto*Mat, se schází pouze čtvrtletně a má minimální pravomoce a zaměření.
Iniciativa za humanizaci magistrály
V důsledku velmi špatné komunikace s náměstkem pro dopravu Březinou se Auto*Mat obrátil přímo k dotčeným městským částem. Intenzivní komunikací Auto*Matu a Centra pro středoevropskou architekturu (CCEA) směrem k městským částem Praha 1, 2 a 4 vznikla během podzimu 2011 Iniciativa za humanizaci severojižní magistrály. Podařilo se nám přivést městské části k jednacímu stolu a sjednotit jejich do té doby komplikovanou komunikaci, aby byl formulován společný zájem a tento zájem mohl být postupně realizován. Starostové městských částí Praha 2, 4 a 7 podepsali v lednu 2012 Iniciativu za humanizaci severojižní magistrály. V dokumentu projevili společnou vůli ke zklidnění magistrály povrchovým způsobem a požádali magistrát – tehdy nového náměstka pro dopravu Josefa Noska (ODS) – o aktivní přístup, tedy vytvoření a koordinaci společné pracovní skupiny a rozpočtové krytí této věci.
Aktuálně
Přestože městské části projevily zájem o zklidnění magistrály, náměstek pro dopravu Nosek je v této věci bohužel prakticky stejně netečný jako jeho předchůdci. Od ledna 2012 vše navzdory zájmu městských částí i odborné veřejnosti brzdí. Magistrát (Josef Nosek) celou aktivitu a tlak z městských částí brzdí, až záměrně ignoruje. S nikým nekomunikuje, slíbené peníze nikdo nikde neviděl a v rozpočtu na rok 2013 se na humanizaci neobjevila ani koruna.
Už v roce 2012 měla a mohla proběhnout přestavba křižovatky nad Národním muzeem s vytvořením přechodu mezi Muzeem a Vinohradskou ulicí. Kvůli neochotě Noska doplnit rozpočet akce o marginální částku na pár metrů chodníku však na rekonstrukci nedošlo. Jedinou aktivitou, kterou – navíc bez konzultace s pracovní skupinou, či městskými částmi – Nosek provedl byla dočasná prázdninová instalace semaforů za Nuselským mostem, která pouze dokázala, že víc světelných signalizací by magistrále prospělo.
V roce 2013 hodlá Auto*Mat spojit všechny podporovatele humanizace magistrály a s městskými částmi vyvinout na magistrát tlak s cílem příprav první fáze humanizace.

English





Město pro ptáky. Kde se daří ptákům, daří se i lidem. Počet malých pěvců v mnoha evropských městech klesl během posledního desetiletí na 10-20% původního stavu. Může za to celá řada faktorů - slídící psi, tu a tam nějaká nenechavá sojka či straka, ale hlavně změna městského prostředí. Vrabci nemají louže, úkryty za trámy a hlavně trnitá křoví, kde by se mohli cítit bezpeční. Stavíme města pro lidi, ale ta jsou sterilní, protože na skle hnízdo nepostavíš. Ptáci nás odepsali, už je nestojíme za nějaké to pípnutí a opouštějí i korupční krmítka, protože k životu potřebují i jiné věci. My také, ale ptáci to možná vědí lépe.

