Padesát let autodráhového plánování v Praze

Ponecháme-li stranou starší regulační plány vznikající v Praze od 30. let minulého století, byl v Praze první velkou koncepcí autodráhových komunikací tzv. „roštový systém“ z roku 1964. Jádrem plánu byly tři severojižní a dvě východozápadní magistrály, roztínající kompaktní město, doplněné několika tangentami a radiálami. Jen poměrně nevelkými úpravami se z něj stal ZÁKOS (základní komunikační skelet). Jeho koncepci schválila 4. prosince 1974 vláda Československé socialistické republiky.

rostovy_system

Schéma roštového systému (60. léta)
zakos

Schéma ZÁKOS (1974)

ZÁKOS byl založen na koncepci celkem devíti roštových radiál, které by propojovaly vnější a střední okruh. Uvnitř středního okruhu se pak měly křížit dvě magistrály: Severojižní a uvažovaná Východozápadní, jejíž součástí měl být silniční most na Výtoni a která měla propojovat Radlickou a Strašnickou radiálu. Husitská a Koněvova ulice měly být přeměněny na Žižkovskou radiálu vedoucí až k Bulharu. Kvůli budování komunikací měla být srovnána se zemí polovina Žižkova, Nuselského údolí a část Smíchova. Většina okruhů a radiál měla být vedena povrchově – město by tak v rozmezí maximálně každých tří kilometrů protínala dálnice.

Cílem ZÁKOSu bylo zejména nejjednodušším způsobem vyřešit technicky dopravní funkce města s prioritou principu „nejkratší cestou k cíli“, s doprovodnou argumentací zvýšit cestovní rychlost, snížit spotřebu pohonných hmot, snížit počet nehod, snížit hlučnost apod.

Budování celého systému bylo rozděleno do etap s předpokladem dokončení někdy kolem roku 2000. Počítalo se mimo jiné také se záchytnými parkovišti na okrajích města. Investice do celé silniční sítě se počítaly v miliardách korun. Vedle metra a přestavby železničního uzlu tak vznikl další velkolepý projekt v oblasti dopravy v metropoli – ovšem opět nepříliš závislý na těch ostatních.

Do konce roku 1990 bylo prostavěno celkem 7,9 mld. Kč, do tohoto roku bylo v provozu asi 77 km komunikací, tedy necelá třetina celkové plánované délky – 236 km. Rozestavěno bylo dalších téměř 11 km tras o celkových rozpočtových nákladech 4,3 mld. korun.

ZÁKOS a občanská společnost

Výstavba husté sítě dálnic a radiál pro automobilovou dopravu v Praze byla již na konci 80. let dvacátého století předmětem kritiky a protestů občanské společnosti. Proti demolicím historických čtvrtí Prahy a výstavbě povrchových kapacitních silnic se bouřili zejména environmentalisté, ale nejen ti.
Pražským dopravním systémem se zabývaly například Pražské matky. Jejich první akce začaly v zimě 1988, kdy reagovaly na kritické hodnoty znečišťujících látek v ovzduší a na nevyhovující smogovou vyhlášku. V květnu 1989 uspořádaly Pražské matky první demonstraci v tehdejším Československu upozorňující na neřešené environmentální problémy a požadovaly pravdivé informace o stavu životního prostředí.
Pražská doprava byla také předmětem kampaní Dětí Země, ekologické společnosti a řady dalších organizací a hnutí, jež prosazovaly odklon od výstavby dalších dálničních komunikací v historických čtvrtích města. Požadavek na přehodnocení dopravní koncepce podporovala velká část obyvatel Prahy.

ZÁKOS byl tedy ve své době postaven jen zčásti; jeho úplné dobudování znemožnil především nedostatek finančních prostředků.

Zpracováno podle podkladů pro hodnocení EIA SV sekce městského okruhu a studie „Městský okruh – zastaralá a nešetrná infrastruktura, která je přítěží naší metropole,“ Auto*Mat 2008 (Studie zde), která využívá taktéž Wikipedie.

2046