Historie Auto*Matu

Auto*Mat vznikl v roce 2003 jako neformální platforma občanských aktivistů, umělců a nevládních organizací pod tlakem neustále se zvyšující intenzity automobilového provozu v centru města. V řadě ulic auta začala parkovat už i na chodnících, intenzivní hluk znemožnil normální užívání veřejného prostoru a kvalita ovzduší dosáhla kritických hodnot.

U založení Auto*Matu stálo Oživení, Pražské matky a Motus – produkce divadla Alfred ve dvoře. Iniciátorem dění byl filmový režisér Martin Mareček, Jan Bouchal z Oživení a Daniel Mourek z Nadace Partnerství.
Zpočátku pracoval Auto*Mat intuitivně, bez rozpočtů a dlouhodobých plánů. Probíhaly první cyklojízdy s pár desítkami účastníků, příležitostné happeningy a tiskové konference. Postupem času iniciativa prohlubovala své odborné zázemí a začala vyjednávat s politiky, přejímat úspěšné modely ze zahraničí, zpracovávat vlastní návrhy na řešení problémů a pořádat masové osvětové akce.

V roce 2007 došlo ke zlomu poté, co na velkou podzimní cyklojízdu dorazilo dva a půl tisíce lidí. Začalo být zřejmé, že pokračovat neformálním způsobem nadále nebude možné a Auto*Mat se přerodil v občanské sdružení.

Přestože nejviditelnější části aktivit jsou stále podzimní zážitkový festival Zažít město jinak a Velká jarní a Velká podzimní cyklojízda, těžiště činnosti Auto*Matu tkví v drobné každodenní práci kombinující odborný dohled a návrhy, politický lobbing, práci s médii a vysvětlování dopravní problematiky, vztahu dopravy, veřejného prostoru a kvality života obyvatelům města.

Bydlel jsem v centru Prahy, uvnitř „srdce Evropy”. Bývala to klidná čtvrť. Pak už jsme ale v našem bytě kvůli túrujícím motorům téměř nevětrali. Na protější křižovatce se pravidelně objevovaly barevné fleky a rozbité sklo z nabouraných vozidel. Parkující auta ukousla chodník tak, že vedle sebe neprošli dva lidé, občas v téhle pasti uvízla maminka i s kočárkem. Přemýšlel jsem, že bych o tom natočil film – stačilo by jen vystrčit kameru z okna…

Jednou jsem na chodbě potkal stěhujícího se souseda: „Tak vás opouštíme, mizíme odsud, už to tady nezvládáme.” „Chápu, kvůli autům, že jo?” já na to. „Ten bordel tady, hluk, smrad…” Soused se nechápavě usmál: „No, to nám tolik nevadí, ale hlavně tady nemáme kde zaparkovat…” Absurdní historka? Ne, myslím, že to byla normální situace. Jedeme v tom všichni… Automaticky nadáváme, automaticky jezdíme, protože „musíme”. Dáváme si pomalý, ale jistý auto–mat? Můžeme s tím něco dělat? Najednou mi došlo, že natočit film nestačí. Vznikla by jen další polemická esej, která by oznamovala všeobecně známé a oslovovala oslovené.

Pouhý příspěvek do intelektuálního akvária stížností.

Netrvalo dlouhou a s přáteli jsme vymysleli projekt pro město, které máme rádi. Zrodil se Auto*Mat, obrodná iniciativa i provokativní nástroj, společný pokus zkusit to jinak. V průběhu několika let proběhla řada happeningů, setkání s politiky, hromadných cyklojízd, odborných seminářů, výstav, polemických debat… Všude byla také přítomna kamera filmu.

Martin Mareček, filmový režisér a iniciátor Auto*Matu